portál vlisni.cz

Pod delší odmlce se vracíme k pokračování souboru článků Cizí obchodníci a živnostníci v Líšni. V předchozích článcích jsme se zaměřili na služby, potraviny, odívání a drobné zboží.

Tentokrát bude naším cílem zaměstnání občanů Líšně, které ve své knize Obrázky lidopisné, popisují autoři F.Bartoš, C. Mašíček.

Vápenici – rolníci z nedalekých osad v Ochozi a Ubuci měli své vápenice, ze kterých rozváželi párem koní vápno po okolí. Na kozlíku seděl hospodář a na rozpoře čeledín. Oba oděni do bílé haleny s holinkami na nohou. V případě jemného deště, byla přes vůz přetažena plachta. Vápno se prodávalo na čtvrti a půlčtvrti. Vápno prodávaly i chudobné ženy, které zvláště před svátky chodily s pytlem vápna na zádech. Časně ráno procházely ulicemi a prodávaly vápno na drobno. Vápno se nevážilo, ale spravedlivě měřilo „od oka“.

V předchozím článku jsme zabývali obchodními činnostmi spojené se službami a potravinami. V této kapitole se zaměříme na obchodníky, kteří do Líšně přicházeli se sortimentem z oblasti odívání a drobného zboží.

Sokňař – v uzlu na zádech chodíval dům od domu a prodával bavlněné, nebo polobavlněné sukně. Míval dobré a levné zboží, které mu zajišťoval dobrý příjem.

Plátenkař – přicházel z Čech obyčejně se ženou. V jedné z blízkých osad měli uložené nejrůznější zboží jako například zástěry, kanafasy, šátky atd. Odsud vycházeli po okolí a v do uzlu složené zboží nosící na zádech obcházeli dům od domu.

Klobóčník – přicházel v období před žněmi a nabízel slaměné klobouky. Ty nejčastěji kupovali muži, kteří je pak nosili na pole při žních.

Do Líšně jezdívali různí obchodníci a malí živnostníci, kteří nabízeli nejrůznější služby. Svým vyvoláváním a různým povykem, upozorňovali na svoji přítomnost a stali se tak nedílnou součástí zdejšího rušného života.  Vzhledem k obchodní významnosti Líšně se zde během roku vystřídalo množství rozmanitých profesí, živnostníčků a prodavačů. Tento ucelený cyklus jsme pro Vás rozdělili do kapitol:

O životě zdejších obyvatel se napsalo již mnoho řádků a knížek.  V tomto článku se přeneseme do oblasti městečka na konci 19.století a podíváme se na život hokynářky Marjánky.

Tato pracovitá a zbožná stařenka měla svůj krámek ve sklepě naproti již dnes neexistujícím hostinci „U modré hvězdy“.  Hostinec stával na travnatém pásu mezi parkovištěm u obchodního centra Charlie a ulicí Ondráčkovou, podél náměstí Karla IV.

Marjánka byla ochrnutá na jednu nohu a ruku, ale svůj obchod milovala a starala se o něj. Do sklepa, jehož překlenuté schodiště vyčnívalo ze země, vedly kolmé dveře. Zde měla Marjánka uloženy své zásoby. Před vstupem do krámku bylo od rána do večera vystaveno nejrůznější zboží.  Brambory, okurky, zelné hlávky, rajčata apod. Na stolečku u dveří měla dřevěnou bedýnku tzv. ,,dřevěnó škatoló“ s přihrádkami, která lákala velkým množstvím nejrůznějších sladkostí. Tato bedýnka byla opatřena skleněným víkem, aby se dovniř neprášilo. Dále na stolečku byla hromádka srstek, jahod, třešní, lískové oříšky. Vedle stolku býval hrnec s „kesnéma okurkama“ .