portál vlisni.cz

Každý z nás cestuje. Někdo jen po okolí, někdo dále, a někdo až k protinožcům. Na různých místech, kterými procházíme, narážíme na vyhlídky, památky, rozcestníky a jiná zajímavá místa. Narazíte-li při svých cestách na něco, co poukazuje k místům, které máte rádi, jako například svůj domov, je to příjemné překvapení.
S touto myšlenou Vás nyní vyzýváme o připojení se do projektu s názvem „ Líšeň v zemích blízkých a dalekých“.

Líšeň je spjata hned s několika významnými událostmi. Přesto však našim rodičům, babičkám a prarodičům jistě zůstane ve vzpomínkách Líšeň spojena především s akcí zvanou “Mírové slavnosti v Líšni“, nebo  také známou pod pojmem líšeňské slavnosti.  Tato v době minulé společenská akce, přilákala do Gottwaldova údolí (dnes Mariánské údolí) hned několik desítek tisíc návštěvníků. O jakou akci šlo, jak vznikla a jaké mají dnes vzpomínky na  “Mírové slavnosti“ občané Líšně ( v té době  žáci líšeňských škol)?  Tak o tomto tématu jsme pro Vás připravili dnešní článek.

Tato malá osada leží mezi Líšní a Slatinou směrem k Podolí. V současnosti  se jedná o dlouhou ulici v polích s názvem Malečkova.  Na jejím konci je kolem 10 domků. Stále obydleny jsou snad jen dva. Tato část Líšně nemá podle ing.V.Moravce, místostarosta UMČ, ani vodovod. Proč taková malá osada v polích vznikla a jak zasáhla do historie Líšně?

Dalo by se říci, že vznikla v blízkosti staré cesty vedoucí z Brna na Olomouc. Původně zde stával jen zájezdní hostinec poskytující služby pocestným. Časem vznikla malá osada, která zde stojí dodnes.
Významnost této osady postupně zanikala po vybudování císařské cesty. Hostinec se ocitl mimo hlavní cestu a stal se málo navštěvovaným. Příkaz k vybudování nové cesty dal Karel VI, aby spojil Vídeň, Brno a Olomouc. Jednou z velkých ran pro význam osady byl rok 1751, kdy Marie Terezie vydala vyhlášku, jež upravovala budování cest.  Silnice se zlepšily a provoz se přesunul na kvalitnější komunikaci.

Jednou z prvních možností využití značené trasy pro vozíčkáře je trasa Mariánským údolím na okraji Brna. Začátek i konec trasy je na parkovišti a konečné autobusu MHD č. 45 Mariánské údolí v Líšni. Od informační tabule pojedeme proti proudu říčky po asfaltové cestě. Dostaneme se k prvnímu rybníku "U Kadlecova mlýna" a k občerstvení U borovice". Za rybníkem přejedeme přes hráz na levý břeh.

Stromy nás provází již od pradávných časů a mají ve městech svůj zásadní význam, krom historické stránky a jejich význam je uznáván i v souvislosti s nastávajícími změnami klimatu. K těm největším a nejimpozantnějším stromům se často člověk obracel jako k silné bytosti o pomoc a radu, o uzdravující sílu.

Vítězným stromem desátého ročníku Brněnský strom roku se stal buk rostoucí v zámeckém parku líšeňského zámku rodiny Belcredi. Strom byl zasazen v roce 1730 při navrhování parku Johanem Kryštofem z Freyenfels. Tuto informaci zveřejnil deník MF DNES a Ekologický institut Veronica, který soutěž pořádá. Jak je uvedeno na stránkách institutu, pro tento strom hlasovalo 214 z 874 zúčastněných. V úterý 23.6.2009 od 16:00-19:00 proběhne v zámeckém paku oslava, která bude doplněna odborným výkladem o historii parku i samotného zámku.

Zdroje: MF DNES, www.veronica.cz, archiv portálu Vlisni.cz

V dnešním povídání se podíváme blíže na potoky a potůčky, které protékají Líšní. V prvním díle se budeme věnovat tzv. Líšeňskému potoku, který protéká podél ulice Podhorní a dále pak se vlévá do Říčky v Mariánském údolí.

Líšeňský potok - oficiálně jsem tento název nikde nenašel a tak nevím, jestli se jedná o název potoka, nebo jen místní pojmenování. Na oficiálních stránkách UMČ je potok nazván jako Líšeňský. Necháme mu tedy tento název.

Líšňáci měli vyrobená různá nosidla na přenášení nákladu. Nejznámější jsou krosny, které byly upraveny podle druhu zboží, které se vykupovalo. Jiná byla krosna na kuřata a jiná pochopitelně na vejce. Některé zboží převáželi v dřevěných bedničkách, jiné v plechových nádobách. Někdy jim vozíky pomáhali táhnout psi, jindy měli vůz pro jednoho koně, ale na delší cesty vyráželi již s většími vozy taženými dvěma koňmi. Později dováželi náklady po železnici a nákladními auty.

Každý podzim bylo líšeňské nádraží nasyceno vůní jablek, což byl důležitý obchodní artikl. Dovážela se jablka ze Štýrska, Tyrol, Chorvatska i ze Srbska, protože vydržela až do jara, zatímco domácí produkce nebyla zdaleka tak kvalitní a jablka přes zimu nevydržela. Obchodník na nich mohl hodně vydělat, ale i ztratit kalhoty, jak se v Líšni vytvořila pořekadla: Pochodil jak jabkař, či bába s jablky. S dovezenými jablky se nakládalo velmi opatrně. Z vagonů se vybírala jednotlivě a zrovna se čistila a třídila - poškozená ihned do prodeje, ostatní uložit do měkkých košů a přenést k uskladnění.