Tenkrát byly ještě dětmi. Tak jako dnešní děti si užívaly her, chodily do školy, prožívaly první lásky… A přece mají vzpomínky, které dnešní děti (snad) nikdy nezažijí.

Řeč je o pamětnících druhé světové války v Líšni. Začátkem května jsme s firmou Adizo navštívili několik z nich doma, aby nám své osobní a běžné (běžné tehdy ale neuvěřitelné dnes) zážitky namluvili na videozáznam. Jako svědectví dalším generacím. I když to zní pateticky, oni mluvili bez patosu a věcně.

Právě osobní zážitky lidí jsou – na rozdíl od „velkých dějin“ – dosud málo zaznamenány. Přitom se jedná o vzpomínky ryze autentické, které nám však právě pro svoji „dobovou obyčejnost“ dokreslují zrůdnou podstatu Protektorátu Čechy a Morava – jednoznačně nejhoršího politického režimu, který kdy v naší zemi vládl. Zážitky konce války, přechodu fronty a osvobození Líšně, viděno očima dítěte, byly jen logickým vyústěním smutného dramatu.

Tenkrát byly ještě dětmi. Dnes je jim mezi osmdesáti až devadesáti lety. Prožili mnoho a mnoho nám pověděli. Filmový materiál budeme dále zpracovávat a doplňovat. Aby jednou mohl být promítán třeba v líšeňských školách.

PhDr. Lukáš Karnet
zastupitel MČ Brno-Líšeň