Vážené zastupitelky, vážení zastupitelé,

zhruba dva měsíce po skončení výstavy Žena-Mozaika a téměř týden po zveřejnění zápisu zasedání kulturní komise Brna-Líšně bych ráda veřejně otevřela několik otázek, které vyplynuly z reakcí na tuto výstavu.

Výstava Žena-Mozaika byla v KC Líšeň vystavena v březnu tohoto roku  a která měla vernisáž v rámci oslav MDŽ, které spoluorganizovaly NESEHNUTÍ, obor genderová studia z Masarykovy univerzity, G.I.C. Nora, o.p.s. a Spolu Out. A já jsem její kurátorkou a spoluautorkou.

Tato výstava vyvolala silnou reakci u předsedkyně kulturní komise Líšně Hany Sosíkové, která se k  výstavě na zastupitelstvu dne 24. března 2015 vyjádřila následujícím způsobem:

„Ráda bych, aby radní zhodnotili, zda by nebylo vhodné, aby každý vystavující nebo budoucí vystavující, který chce prezentovat svoje práce, předkládal kulturní komisi k posouzení, co bude vystavovat. (…) Je to veřejný prostor a podle mého názoru všechno má mít svoje meze.“

 Více v přiloženém videu

O výstavě se jednalo i na následné Kulturní komisi městské části Líšeň, ze které vzešly následující závěry:

„Pokud autor vystavuje své dílo, které je svým obsahem, či ztvárněním neobvyklé a pro návštěvníky veřejných prostor kontroverzní, má zvolit jak prostory tomuto projevu odpovídající, tak i diváka, kterému je tento způsob vnímání a vyjadřování blízký. Vzhledem k tomu, že vstupní hala Dělňáku je částí veřejného kulturního stánku občanů Líšňě (všech věkových kategorií, odlišných vnímání, cítění a náboženských přesvědčení), kteří zmíněnou budovu navštěvují z různých kulturně zaměřených důvodů, dávám návrh (lépe je problémům předcházet než je následně řešit), aby případné výstavy obsahující kontroverzní exponáty, např. realisticky pojatá aumělecky zpracovaná, detailní zobrazení intimních částí lidského či zvířecího těla, byla v prostorách Dělňáku vystavována v komornějším prostředí, např. prostora I. patra. Takto pojatá výstava by měla být doplněna komentářem samotnéhoautora i vystavujícího, tak, aby každý návštěvník, dostal možnost (z hlediska svého vnímání), záměru a vizi autora – dílům porozumět a získal tak možnost svobodné volby, zda si výstavu prohlédne.“

Dostáváme se tak do situace, kdy v Líšni je de facto cenzurován umělecký projev a tento stav považuji za nepřijatelný. Nyní už se nejedná o výstavu, kterou jsme spoluutvářela, ale o nastavení nebezpečného trendu v tom, kdo může posuzovat co je a co není umění, a jak je možné tohle umění prezentovat. Ve svobodné společnosti je vždy určeno, kdo za umělecký projev a jeho vystavení nese odpovědnost. V první řadě je to autor či autorka díla. Za vystavení díla pak odpovídá kurátor/ka daného prostoru, pokud není tak vedení daného výstavního prostoru. V tomto případě spadá kompetence co, kdy a jak se bude vystavovat plně pod ředitelku KC Líšeň, která se řídí zřizovací listinou instituce.

Zásahy ze strany politického orgánu, jakým Komise kultury v Líšni je, považuji za nepřijatelné.

Ráda bych proto nad nastalou situací vyvolala debatu a ráda bych, aby těmto otázkám věnovala pozornost i následující jednání Kulturní komise a jednání zastupitelstva Líšně. A vznáším do ní následující otázky:

• Došlo nějakým způsobem k porušení vymezených pravomocí ředitelky Margity Rumenové či zřizovací listiny KC Líšeň?
• Bude se na základě přijatého usnesení Kulturní komise zřizovací listina KC Líšeň měnit?
• Považuje Kulturní komise a Zastupitelstvo Líšně první patro Ďelňáku za vhodný výstavní prostor? A má k tomuto názoru nějaké podklady?

Pokud vím, v Líšni prakticky neexistuje vhodný výstavní prostor pro tzv.“mladé umění“. Tedy umění, kde se mohou objevit i akty, což je v kontextu moderního umění naprosto běžná věc. Myslela jsem si, že je Dělňák svobodnou kulturní platformou především obyvatel Líšně a že není profilován pouze určitým směrem, který navíc nikdo nedefinoval. Mýlila jsem se?

S pozdravem

Eva Cacková
evamelo.cz

Ukázka prací na: http://www.evamelo.cz/index.php/blog