Vypadá to jako nekonečný boj, ale výsledky jsou vidět. Michal Chaloupka už šestým rokem mobilizuje líšeňské spolky i jednotlivce, aby společně vyrazili do terénu a zbavili naši čtvrť nánosů odpadu. V rozhovoru vysvětluje, proč ho neodradí ani nová hromada suti a proč jsou pro něj největší nadějí děti s pytlem v ruce.

Michale, šest let je dlouhá doba. Co tě k tomu na úplném začátku vlastně přivedlo?

Vlastně obyčejné procházky. Člověk jde ven a místo přírody vidí černé skládky a poházené odpadky. Štvalo mě to. Během covidu jsme s kamarádem začali pár míst uklízet sami, ale rychle mi došlo, že ve více lidech uděláme mnohem víc práce. Navíc jsem v tom viděl příležitost k osvětě – ukázat, že odpad do lesa prostě nepatří.

Kolik se toho za tu dobu v Líšni vlastně nasbíralo?

Průměrně každý rok naplníme přes 120 pytlů. K tomu je potřeba připočítat objemné věci. Odhad odpadové společnosti se pohybuje mezi 2 až 4 tunami ročně. Loni to byl extrém – kromě těch 120 pytlů jsme zaplnili i jeden tří tunový kontejner, protože jsme narazili na opravdu silně znečištěnou lokalitu.

Jak vybíráte místa, kam s dobrovolníky vyrazíte?

Většinou je vybírám sám, ale čím dál častěji mi píší sami sousedé s tipy na znečištěná místa. Zaměřuji se na ty „neviditelné“ lokality – pomezí katastrů nebo kouty v zástavbě Staré i Nové Líšně, které unikají běžné pozornosti. Před akcí si všechna místa projdu a prioritizuji je podle toho, kolik se přihlásí lidí.

Máš nějaké „stálice“, kam se musíte vracet opakovaně?

Bohužel ano. Pravidelně se vracíme k zastávce Líšeňská, do ulice Jedovnické, na Hády nebo k sběrnému dvoru na Faimonové. Některá místa, jako je ulice Drčkova, uklízíme postupně po fázích už několik let. Na druhou stranu jsou lokality jako okolí Podbělové, bývalý lom nebo prostor za hřbitovem, kde se situace výrazně zlepšila a nepořádek se tam už tolik nevrací.

„V přírodě jsme nacházeli mraky pneumatik. Od té doby, co je jejich odběr zdarma, se to zlepšilo. Teď nás trápí stavební suť – za tu se platí, tak ji lidé raději vyhodí do příkopu.“

Co nejbizarnějšího jste v líšeňských křovích našli?

Říkáme s nadsázkou, že najdeme všechno od šroubků až po lokomotivu. Tu jsme zatím naštěstí nepotkali. Ale měli jsme tam kola od traktoru, staré pračky, ledničky nebo mikrovlnky. Smutné jsou nálezy osobních dokladů – občanky nebo pasy nacházíme docela často.

Zmiňoval jsi osvětu. Pomáhá to? Mění se uvažování lidí?

Myslím, že ano. Celkově se pohled společnosti za poslední dekády zlepšil. Skvělé je, že víc než třetinu našich dobrovolníků tvoří děti. Ty mají díky škole a spolkům (jako Orel, skauti nebo Kamzíci) k přírodě často zdravější vztah než dospělí. Ony pak jdou příkladem svým rodičům. Pořád ale existuje skupina lidí, kteří raději potáhnou televizi do těžko přístupného terénu v lese, než aby ji dovezli do sběrného dvora. To mi hlava nebere.

Co by podle tebe pomohlo systémově?

Určitě zálohování PET lahví a plechovek. Toho nacházíme nejvíc. Kdyby ty obaly měly hodnotu jako pivní láhve, lidé by si dvakrát rozmysleli, jestli je vyhodí, a víc by vnímali, kolik plastu vyprodukují.

Kde bereš motivaci pokračovat, když se na uklizené místo vrátíte a zase tam vidíte nepořádek?

Někdy je to líto, to nebudu zapírat. Ale drží mě vědomí, že i malá změna má smysl. Když vidím čistý kus lesa, mám dobrý pocit. A hlavně mě nabíjí ta komunita. Setkávám se s lidmi, kterým na Líšni záleží stejně jako mně. Společně ukazujeme, že nám to není jedno.

Kdy a kde se potkáme letos?

Všechny zvu v sobotu 28. března. Sraz je v 8:30 u vchodu do líšeňské radnice (ten od Albertu). Každý dostane rukavice, pytle a instrukce. Po práci nikoho nenecháme hladovět – pro účastníky je připravený oběd. Prosím jen o registraci předem na můj e-mail chaloupka.ch@email.cz nebo přes web uklidmecesko.cz, ať víme, s kolika porcemi a rukavicemi počítat.

vlisni.cz

Použité zdroje:
Data z akcí „Ukliďme Česko“ v lokalitě Brno-Líšeň (2020–2025).