S krátícími se dny nastávajícího podzimu se blíží i dny vzpomínek na ty, kdo nás již opustili. Brzy také uplyne rok od chvíle, kdy se uzavřel krátký, ale láskou a prací naplněný život pana Josefa Trávníčka. Chceme si ho připomenout především tak, jak jsme ho vídali nejčastěji – se širokým úsměvem a nějakou veselou historkou na rtech. Dne 9. listopadu se můžeme setkat na místech, ke kterým měl hluboký vztah. Od 17 hodin se bude konat bohoslužba v líšeňském kostele – na místě, kde před 45 lety křtem začal jeho život duchovní a kde jsme se s ním loučili na konci jeho života pozemského. Poté si budeme moci zapálit svíčku a vydáme se na hřbitov, abychom tato malá světla donesli až k jeho hrobu. To již bude zřejmě tma, ale možná se přesvědčíme, že mnoho malých plamínků opravdu může změnit noc v den. Někteří z nás vědí, že na hřbitovy Pepa chodil rád. Vnímal je jako místa setkání s lidmi, k nimž měl hluboký vztah, a udiveným posluchačům vysvětloval, že vědomí konce života právě naopak vede k intenzivnímu a vědomému prožívání každého okamžiku. Z líšeňského hřbitova se pak vydáme na jeho milovaný  Kostelíček, který bude osvětlen stejně jako v den pohřbu. Na tomto místě, kde vidíme z výšky a odstupu nejen celou Líšeň, ale možná i naše problémy dole v údolí, pak můžeme jakoby pozvednout zrak i srdce tam někam nahoru za ním a odnést si v duši světlo a sílu pro plný život v našem každodenním teď. Jsem si jistá, že by z toho měl radost.

Jste srdečně zváni.

Milena Tomanová