Se zvědavostí jsem vzal do ruky své první Zbraslavské noviny, vydávané podobně jako ty líšeňské, místní radnicí. Obvyklé zprávy z života obce, upozornění na kulturní a sportovní události, něco z historie. Na první pohled se od Líšeňských novin příliš nelišily. Až na jeden detail. V jediném čísle jsem našel dva články, které se kriticky vyjadřovaly k práci vedení radnice a starosty a další, který upozorňoval na amatérskou redakční práci.

Na podobné texty jsem v Líšeňských novinách za celou dobu, co jsem je četl, nenarazil. Pokud pominu variantu, že v Líšni je všechno správně a žádné kritické texty proto není nutné zveřejňovat, vypadá to, že redakční rada Líšeňských novin podobnému typu článků nepřeje. Proč, to se můžeme jen domýšlet.

V posledním roce nabídl portál vlisni.czi několik mých textů ke zveřejnění v Líšeňských novinách. Možná byly trochu ironické, ale o práci městské rady se nijak neotíraly, týkaly se aktuálního dění v Líšni. Ani jeden nebyl otištěn. Odůvodnění bylo různé, jeden prý nebyl aktuální (fakt byl), druhý byl prý reklamou na portál vlisni.cz a měli bychom za něj zaplatit (sic!), další nesplňoval nějakou podmínku, která se náhle vynořila odněkud z hlubin.

Věci kolem nás obvykle vypadají dobře tak, jak jsou. Mají svůj tvar, sdělují nám to, co od nich očekáváme, vychází z podmínek konkrétního místa. Teprve až když je k něčemu vztáhneme, srovnáme, začneme na jejich tváři objevovat pihy, někdy i nehezké beďary. Platí to i pro Líšeňské noviny, tiskovinu, která by svůj obsah měla věnovat životu v Líšni. Nejen tomu hezkému, co se hodí na předvolební plakát, ale i věcem pod povrchem, doutnajícím, kterým se někdy neradi díváme do tváře.
     
Osobně považuji stav LN za dlouhodobě nevyhovující, redakční úroveň za amatérskou a obsah až na výjimky za nezajímavý a nudný. O jejich financování ani nemluvím. Potenciál, který Líšeňské noviny mají, je podle mě hluboce nevyužitý a zmarněný.

Ivan Manolov