Nechci čekat, až se něco stane.

Jsem matkou malého dítěte, které navštěvuje MŠ Trnkova. Při cestě do školky si nelze nevšimnout podivných osob, zdržujících se v přilehlém parku a v blízkosti zastávky autobusu Klicperova, která je nedaleko ubytovny na Šilarove.

Dříve tento objekt sloužil jako sdružení zdravotní a sociální pomoci – Samaritan. Tento denní stacionář přinášel pomoc potřebným.

Nyní budova slouží jako ubytovna. Když pominu její odpudivý vzhled, samotní ubytovaní, kteří celé dny nemají co na práci a jen popíjejí krabicové víno, budí strach a obavy. Obzvláště jeden mladík, který celé dny obchází po okolí a dle mého názoru patří do léčebny a ne do této klidné čtvrti.

Hlídky městské policie sice občas procházejí parkem, ale myslím, že není v jejich kompetenci něco změnit. Mateřská školka navštěvuje park v rámci dopolední vycházky a odpoledne tudy zase chodí děti do lidové školy umění.

Nechci pasivně čekat, až se „něco stane“ aby se situace začala řešit.

Jana Vlčková