Vážení členové redakční rady,

oslovujeme Vás tímto otevřeným dopisem v souvislosti s nezveřejněným článkem bývalé ředitelky KCL Margarity Rumenové. Bez ohledu na to, zda-li považujeme práci bývalé ředitelky za kvalitní, či nikoliv, vnímáme jako nespravedlivé upřít jí možnost vyjádření prostřednictvím článku v Líšeňských novinách a domníváme se, že by bylo vhodné zveřejnit její příspěvek v příštím čísle. Vzhledem k tomu, že se kvůli chystanému výběrovému řízení uvažuje nad smyslem a koncepcí KCL, je názor ředitelky potřebný příspěvek do aktuální debaty. Pokud snad ve svém článku paní Rumenová sděluje něco, s čím kdokoli z redakční rady nesouhlasí, může se přece také k jejímu názoru veřejně vyjádřit.

Současně bychom chtěly vyzvat členy redakční rady a především pana starostu – předsedu redakční rady, aby se zamysleli nad smyslem a koncepcí Líšeňských novin. Pro inspiraci přikládáme názory z facebookové skupiny Líšeň sobě.

S pozdravem
Pavla Dombrovská, Kateřina Konvalinová, Kateřina Šedá, Eva Cacková

Názory z fb skupiny Líšeň sobě:

Pavel Košťál: Líšeňské noviny jsou kapitola sama pro sebe. V poslední době v nich většinou není skoro nic kromě pár zpráv ze škola a programu Saleska. Skoro úplně tam chybí články o životě v Líšni nebo nějaké příspěvky k tématům, které hýbají Líšní (developerské projekty na Kostelíčku a jinde, Orlovna, fungování KCL, služby v Líšni, kácení stromů atd.).

Kateřina Konvalinová: Také bych si v novinách ráda přečetla o aktivitách místních lidí ať už v Líšni nebo mimo region. Líšeňské noviny se prakticky nedají číst. V posledním čísle vyšel dokonce rozhovor, ve kterém ani nebyla jménem představena žena, se kterou byl veden!

Kateřina Šedá: …chybí tam představení aktuálních témat a nějaká debata, stejně tak články nebo informace o aktivitách místních mimo region. I to může velmi výrazně proměnit uvažování místních lidí a směřování kulturních a jiných aktivit. Člověk by řekl, že je to „jen“ lokální, jenže paradoxně ani tuhle funkci to pořádně nesplňuje. Je to prostě průměrná tiskovina jako řada novin podobného typu, bohužel. Když si to občas čtu, mám pocit, že Líšeň má 500 obyvatel a jde hlavně o to, popřát v úvodu všem pěkné svátky… Navíc jsem dodnes nepochopila grafickou změnu – výměnu papíru za lesklý křídový a s tím spojenou barevnost fotek, čím dál blíž letáku ze supermarketu,…

Mně připadá naprosto absurdní, jak líšeňské noviny fungují. Pan Prodělal mi řekl, že když chci nějaký článek, mám si ho sama napsat a poslat redakční radě ke schválení. Ok, to může být jeden způsob, ale podle mě by opravdu zásadním způsobem proměnilo celé noviny a poté logicky i lidi, kteří je dostanou do ruky, kdyby tam byl aspoň jeden aktivně fungující novinář, který by se zajímal, co se fakt děje, sám lidi kontaktoval, inicioval diskuze v novinách, žádal lidi o rozhovory. Bez tohoto je to vlastně celé jen určitý typ reklamy, kterou schvaluje rada. V redakční radě sedí lidi z radnice, takže to logicky NIKDY nemůžou být noviny s kritickým myšlením, jak by si asi většina z nás přála.

Myslím, že nikdo nepotřebuje, aby noviny tohoto typu byly barevný a na křídě, dřív to taky šlo a vypadalo to mnohem lépe. Kdyby tam byl v redakci jeden schopný fotograf, nebo se najal na tuto práci, tak připraví kvalitní ČB fotky různých akcí, které lidi zajímají a v ČB verzi v pohodě obstojí. Výrazně se tím snižují náklady na tisk….Za ušetřený peníze bych zaplatila nějakýho aktivnějšího novináře. Protože spolupracuju s radnicema i na jiných místech a znám podobné noviny i jinde, je samozřejmě jasné, že jakékoliv vedení chce mít prostor pro svou prezentaci,´- tak ať je tam „tribuna“ pro vedení radnice a pak prostor pro to, co se děje, co všechny zajímá a někdo to prostě konstruktivně vede. Navíc takový člověk zároveň splňuje podstatnou roli i pro vedení radnice, přináší aktivně hlasy ze všech stran, které se tam vůbec nemusejí dostat.

Zpracovala: Pavla Dombrovská