Je pozoruhodné, že naprosto zanedbaný a neudržovaný pozemek po dlouhá desetiletí zdárně unikal pozornosti líšeňské veřejnosti. Jako by se tak nějak zvyklo na to, že binec je normální, a že s tím nejde nic dělat. A tak je to vlastně v pořádku. Ovšem jakmile přišel Lukáš Sejkora a rozhodl se, že to změní,   je zle.

Jsou snad lidé, kteří různými způsoby útočí na Sejkoru, jeho činností nějak osobně ohroženi? Ublížil jim snad tím, že vyčistil jakýsi kus země (o kterém do té doby snad ani nevěděli) a zasadil stromky (ať už dobře, nebo špatně)? Ano, zřejmě jim strašlivě ublížil, víc, než si on sám dokáže představit. Tak nějak z podstaty, až existenciálně jsou tito lidé ublíženi. Vypadá to, že je zasažena přímo samotná jejich existence závislá na celoživotním naplňování neochvějné „pravdy“, která zní : S TÍM NEJDE NIC DĚLAT! A najednou si přijde Sejkora, začne prostě něco dělat a vůbec nerespektuje onu „neochvějnou pravdu“. Musí to být strašné. Buďme tedy k těmto zasaženým shovívaví. Nechme je být.

Požádala jsem Lukáše Sejkoru, aby na šmouly a podobné bezejmenné autory komentářů na portálu nereagoval, ale věnoval se v klidu svým aktivitám. I tohle je dobré a velmi užitečné se naučit – stát si za svým a hledět si svého. Předpokládám, že naprostá většina čtenářů portálu má vlastní mozek a dokáže si na věc udělat vlastní názor.

A ještě malý osobní dovětek. Pro mne má Lukášova aktivita hodnotu bez ohledu na to, jestli se podaří to, co si předsevzal, nebo ne. Právě pro tu upřímnou osobní vzpouru proti „zavedenému nepořádku“, kterou tak těžce nesou naši bezejmenní líšeňští trollové.

Pavla Dombrovská