Výstavba v Líšni očima zastupitelů: Kde stavět a za jakých podmínek?

Jak by se měla Líšeň v příštích letech rozvíjet? Kde ještě stavět, co by měla nová výstavba přinášet a kde už by další zahušťování mohlo zhoršit kvalitu života současných obyvatel?

Po tématu parkování pokračuje redakce vlisni.cz v seriálu, ve kterém oslovujeme členy Zastupitelstva městské části Brno Líšeň a ptáme se jich na témata, která ovlivňují současnou i budoucí podobu Líšně.

Tentokrát jsme se zaměřili na výstavbu a další rozvoj městské části. O své názory se podělili Iva Kremitovská za ANO 2011, Martin Příborský za ODS, TOP 09 a nezávislé kandidáty, Michal Chaloupka za KDU ČSL, Ondřej Zendulka za Sousedy z Líšně a Břetislav Štefan za hnutí Váš starosta a občané pro Líšeň.

Odpovědi ukazují, že debata o budoucí výstavbě není jen otázkou počtu nových bytů. Stejně důležité je, kde a jak se bude stavět a co musí společně s novými domy vzniknout.

Kde a jak by se mělo v Líšni dál stavět?

Je v Líšni výstavby moc, nebo málo? Už tady se zastupitelé rozcházejí. Zatímco Martin Příborský, Iva Kremitovská a Ondřej Zendulka považují současný rozsah výstavby za spíše nízký, Michal Chaloupka a Břetislav Štefan ho hodnotí jako spíše vysoký.

Zajímavější než samotné množství je ale otázka, kde už další výstavba začíná být citlivá.

Martin Příborský odmítá další zahušťování sídliště mezi současnými bloky a zastavování vnitrobloků či zahrad. Připouští naopak doplnění proluk v uliční frontě a zdůrazňuje soulad s územním plánem. Iva Kremitovská za citlivou považuje jak Starou Líšeň, tak sídliště. Michal Chaloupka zmiňuje celou Starou Líšeň, prostor mezi Novolíšeňskou a Kubelíkovou a Kostelíček. Ondřej Zendulka upozorňuje především na rozvojové lokality, které nejsou v majetku města a nemají zpracovaný regulační plán. Jmenuje okolí ulic Elplova a Zikova, Hochmanovu, prostor mezi Novolíšeňskou a Kubelíkovou, parcely mezi Karolíny Světlé a Hřbitovní, bývalé stavebniny u Holzovy a lokality u Střelnice a Samot. Připomíná také výstavbu Pod Hády, která sice neleží v katastru Líšně, její dopady na dopravu a služby ale mohou Líšeň ovlivnit. Břetislav Štefan vidí problém obecněji v dalším zahušťování již zastavěných lokalit. Nová výstavba podle něj nesmí probíhat na úkor služeb, parkování, dopravní infrastruktury, zeleně a přírody. Kritizuje především situaci, kdy veřejný sektor vybuduje infrastrukturu pro současné obyvatele, území se následně zahustí, ale potřebné kapacity už doplněny nejsou.

Přes rozdílné hodnocení současné výstavby se tak názory v jednom bodě přibližují. Příborský, Kremitovská, Chaloupka a Zendulka podporují individuální posuzování jednotlivých projektů. Také ze Štefanových slovních odpovědí vyplývá, že rozlišuje mezi novými rozvojovými lokalitami a výstavbou v již zastavěném území.

Co by se mělo stavět a co musí s novými domy vzniknout?

Když měli zastupitelé určit, jaké typy výstavby by měly mít prioritu, objevilo se jedno výrazné společné téma: bydlení pro seniory.

Martin Příborský vybral domovy pro seniory, občanskou vybavenost a sportovní infrastrukturu. Iva Kremitovská dostupné bydlení, domovy pro seniory a občanskou vybavenost. Michal Chaloupka rodinné domy, domovy pro seniory a sportovní infrastrukturu. Břetislav Štefan řadí na první místo domovy pro seniory, na druhé dostupné bydlení v bytových domech a na třetí sportovní infrastrukturu a občanskou vybavenost. Ondřej Zendulka k otázce přistupuje jinak. Podle něj záleží také na tom, kým je výstavba realizována, tedy zda jde o městskou, nebo soukromou investici. U větší bytové výstavby považuje za důležité současně řešit dopravu, parkování, veřejný prostor, školy, školky a služby. A právě požadavky na větší developerské projekty ukazují poměrně výraznou shodu. U Kremitovské, Chaloupky i Štefana jsou na prvních dvou místech parkování a zeleň. U Příborského jsou rovněž nejvýše parkovací místa a zeleň, následuje příspěvek na veřejnou infrastrukturu, dopravní napojení, občanská vybavenost a dětská hřiště. Zendulka univerzální pořadí neurčuje a zdůrazňuje, že záleží na velikosti projektu a konkrétním místě. Štefan zároveň upozorňuje, že zelené střechy sice pomáhají s ochlazováním zástavby a zadržováním srážek, nemohou ale plnohodnotně nahradit skutečnou zeleň mezi domy.

Mají developeři přispívat na rozvoj Líšně?

Tady patří odpovědi k nejjednoznačnějším z celého dotazníku. Martin Příborský, Iva Kremitovská, Michal Chaloupka a Ondřej Zendulka souhlasí s tím, aby město od developerů důsledně požadovalo finanční příspěvky na rozvoj veřejné infrastruktury.

Břetislav Štefan jde ve své slovní odpovědi ještě dál. Za nejlepší řešení považuje především to, aby developer potřebnou infrastrukturu sám zajistil. Nová výstavba podle něj nemá snižovat dosaženou úroveň parkování, kapacitu škol ani dostupnost hřišť, zeleně a další občanské vybavenosti. Finanční příspěvek městu by měl podle něj sloužit zejména tam, kde potřebnou infrastrukturu nelze účelně vybudovat přímo v rámci projektu.

Co může nová výstavba Líšni přinést a co jí naopak hrozí?

Pokud mají obavy zastupitelů společného jmenovatele, jsou jím především doprava, parkování, zeleň a kapacita infrastruktury.

Iva Kremitovská zmiňuje úbytek zeleně, nárůst počtu automobilů a nedostatečnou infrastrukturu. Kvalitní výstavba podle ní může naopak přinést nové služby, nové obyvatele, úpravy veřejného prostoru a zlepšení infrastruktury. Martin Příborský upozorňuje na automobilovou dopravu a u některých projektů také na úbytek zeleně. Přínosem může být podle něj dostupné bydlení pro mladé i seniory a širší nabídka služeb.

Michal Chaloupka vidí problém ve zvýšené dopravě a nedostatku parkovacích míst. Kriticky vnímá také přebudovávání rodinných domů ve Staré Líšni na více bytových jednotek bez odpovídajícího parkování a dopravního napojení a výstavbu vyšších budov, která podle něj narušuje historický charakter Staré Líšně. Kvalitní výstavba může podle něj přinést dostupnost bydlení v místě a pohodu bydlení. Ondřej Zendulka považuje za největší hrozbu výstavbu, kterou nedoprovází rozvoj dopravní infrastruktury, občanské vybavenosti a zeleně. Kvalitně naplánovaná výstavba podle něj může naopak přinést byty pro mladé rodiny, studenty a seniory, kvalitní veřejný prostor, služby, lepší infrastrukturu a nové obyvatele, kteří se zapojí do komunitního života. Břetislav Štefan za největší riziko považuje snahu vytěžit území na maximum bez ohledu na dopady na okolí. Zmiňuje více dopravy, tlak na parkování, hluk a emise i vyšší nároky na školy, služby a veřejný prostor. Přínos kvalitní výstavby shrnuje jediným slovem: „Domov.“ Podle něj má vytvářet domov pro nové obyvatele, aniž by o pocit domova připravovala ty, kteří už v Líšni žijí.

Co Líšeň potřebuje ve veřejném prostoru?

Také tady se ukazuje, že různé části Líšně mají různé potřeby.

Iva Kremitovská staví na první místo parkování, následují občanská vybavenost, parky a zeleň, doprava, školy a školky a sportoviště. Michal Chaloupka má rovněž na prvním místě parkování, dále parky a zeleň, dopravu, sportoviště, školy a školky a občanskou vybavenost. Břetislav Štefan naopak řadí na první místo občanskou vybavenost, do které zahrnuje také školy a sportoviště, na druhé parkování a dopravní infrastrukturu a na třetí parky a zeleň. Zendulka upozorňuje, že univerzální pořadí určit nelze, protože záleží na konkrétní části Líšně a plánované výstavbě.

Rozdílné jsou také odpovědi na otázku, kde dnes chybí kvalitní prostor pro setkávání lidí.

Příborský zmiňuje náměstí Karla IV. a přirozená centra sídliště na Jírově, Kotlanově a Masarově. Chaloupka oblast Samot, Ondráčkovy, Bačovského a Městečka. Zendulka prostor mezi Vlkovou a Štefáčkovou a ve Staré Líšni podle něj takový prostor chybí všude kromě okolí parku Trnkova. Kremitovská odpovídá nejšířeji: kvalitní prostor pro setkávání podle ní chybí celé Líšni. Štefan jedno konkrétní „bílé místo“ nevidí. Připomíná zámek, Dělňák, Rokli, park Trnkova, náměstí Karla IV., Orlovnu, Salesko, knihovnu, Kotlanku i radnici. Vedle samotných míst zdůrazňuje také kulturní, společenské a komunitní aktivity, které jim dávají život.

Co chtějí zastupitelé skutečně prosadit?

Od obecných představ ke konkrétním plánům. Co by jednotliví zastupitelé chtěli prosadit už v nadcházejícím volebním období?

Martin Příborský jmenuje rekonstrukci náměstí Karla IV., parkovací domy v sídlišti a sportovní halu na Novolíšeňské. Michal Chaloupka chce obnovit koncepční přístup k řešení náměstí Karla IV. Ondřej Zendulka chce prověřit možnosti, jak může městská část nebo město získat byty do veřejného fondu prostřednictvím vlastní výstavby, nákupu nebo dohody v rámci rozvojových území. Ve veřejném prostoru navrhuje vznik miniparků na nevyužitých plochách, možnost jejich správy sousedskými skupinami a využití dešťových a trvalkových záhonů. Iva Kremitovská by chtěla lepší spolupráci s městem Brnem a okolními městskými částmi a větší možnost občanů vyjadřovat se k tématům týkajícím se Líšně. Břetislav Štefan uvádí tři priority: bydlení pro seniory, nové parky a zeleň a parkování. Prosazovat chce také změnu Brněnských stavebních předpisů. Zároveň připomíná, že městská část v řadě těchto oblastí nemá rozhodující pravomoc a změny musí iniciovat směrem k městu Brnu.

Kde je hranice mezi rozvojem a zhoršením života?

Jedna z otázek byla velmi přímočará. Byli by zastupitelé připraveni odmítnout developerský projekt, pokud by podle nich významně zhoršil kvalitu života obyvatel, a to i za cenu ztráty investice?

Martin Příborský, Michal Chaloupka a Břetislav Štefan odpovídají ano. Štefan dodává, že tak podle svých slov postupuje po celou dobu ve funkci starosty. U Kremitovské záleží na konkrétním projektu, přiklání se ale spíše k odmítnutí a zároveň upozorňuje, že záleží také na tom, o čí a jakou investici jde. Ondřej Zendulka volí variantu, že záleží na konkrétním projektu.

Jak by měla Líšeň vypadat za patnáct let?

Tady se přes všechny rozdíly názory zase začínají sbližovat. V odpovědích se opakují zeleň, služby, veřejný prostor, doprava, bydlení a kvalita života.

Martin Příborský chce příjemný veřejný prostor ve všech částech Líšně, více zeleně na úkor zpevněných ploch, auta umístěná pod zemí a v domech, dostatek služeb a možnosti kvalitního bydlení pro všechny věkové kategorie. Iva Kremitovská si představuje Líšeň opravenou a upravenou, s dostatkem škol, občanské vybavenosti a zeleně a se spokojenými obyvateli. Michal Chaloupka zdůrazňuje čistotu a bezpečnost, kvalitní péči o zeleň, dokončenou úpravu náměstí Karla IV., dostatek parkování, dobrou dostupnost centra a služby pro mladší i starší generaci. Ondřej Zendulka chce moderní a bezpečnou Líšeň plnou zeleně, s kvalitními školami, dostupnými službami, podporou komunitního života a otevřeně hospodařící radnicí, která zároveň zachová charakter a tradice obou částí Líšně. Břetislav Štefan svou představu znovu staví především na pojmu domov. Líšeň by podle něj měla růst promyšleně, mít dostatek škol, služeb, zdravotní a sociální péče, kvalitní veřejný prostor a dobrou dopravní dostupnost. Zdůrazňuje také zeleň, adaptaci na změnu klimatu, hospodaření s vodou, energetické úspory, služby pro stárnoucí populaci a zachování charakteru Staré i Nové Líšně.

Odpovědi tak neukazují jednoduché rozdělení na zastánce a odpůrce další výstavby. Rozdíly jsou především v tom, kde stavět, co má mít přednost a jaké podmínky musí nový rozvoj splnit.

Poměrně výrazná shoda ale panuje v jednom. Nová výstavba nemá znamenat jen další domy a byty. Spolu s nimi musí vznikat také podmínky pro kvalitní život lidí, kteří do Líšně přijdou, i těch, kteří zde už dnes žijí.

redakce vlisni.cz