Již uplynuly 2 měsíce, co se ulomila část jednoho schodu na sestupu do tramvajové zastávky Jírova, směr Hlavní nádraží. Po celou dobu je schodiště uzamčeno kvůli jedinému schodu, tedy jeho asi metrové části, a lidé musí denně utíkat dalších 30 metrů na protější sestup, aby rychle sestoupili 2 patra po kovovém schodišti, nebo výtahem, ale to už jim obyčejně jedna tramvaj ujede. Tisíce lidí denně tak musí čekat na další tramvaj a zdržet se na cestě do práce či jinam i 10 minut, než přijede tramvaj další. Se schodem se po celou dobu vůbec nic neděje, nikoho kompetentního to nejspíše nezajímá, než aby se věc měla k nápravě, a tak se zdá, že budeme čekat nejspíše třeba do léta, nebo se schodiště nehodlá asi otevřít už vůbec?

Samozřejmě bylo správné, že po ulomení schodu došlo k uzamčení, aby se někomu nic nestalo. Všichni si ale mysleli, že se to během týdne, čtrnácti dní, opraví. Na mříži nad schodištěm je po celou dobu omluvná cedule, aby lidé využili druhý sestup na druhém konci dlouhé zastávky. Pro staré lidi je to ale další námaha, denně přecházet až k potravinám Albert, na konec plochy, kde je druhý – kovový sestup do zastávky. Navíc, pokud prší, nebo ani pršet nemusí, při sestupu kovovým schodištěm prší za krk voda nebo prach a nepořádek, propadající skrze perforované ocelové schody tím, jak další lidé šlapou po schodech o patro výše.

Po celou dobu se už nic nedělo, ani žádné oznámení o tom, kdy bude schod opraven, přitom je to pro zedníka záležitost hodiny, plácnout na místo cement a přilepit dva mramorové podélné segmenty na původní místo. To by tu ale nesměla být lidská lhostejnost a nezájem kompetentních, jinak si to doopravdy nedokážeme vysvětlit, proč tato malá část schodu nemohla být již dávno opravena. 
Pokud za to mohly veliké mrazy, že by snad cement nestvrdnul nebo zmrznul, tak ty již skončily koncem února. A schodiště je dále a dále uzamčeno a stovky lidí musejí denně utíkat na druhý konec, pak točitým schodištěm, a stejně jim jedna tramvaj zpravidla ujede. Jiná možnost ale není, dostat se MHD do města, a tak lidem nic nezbývá a nikoho to nezajímá. Proč se na všechno až tolik kašle? Kdo za to může?!

Pokud oprava tak jednoduchá není, proč se onen schod pevněji neohradí, aby lidé mohli využívat celý zbytek schodiště? Plánuje se měnit celé schodiště? A proč musí být do té doby tolik měsíců uzavřeno a nepoužitelné jen kvůli malé části jednoho schodu? Co je to za nesmysl? Nejspíše o tom rozhodují ti, kteří to schodiště a tramvaj vůbec nepoužívají. Ale lidem již došla trpělivost a tak se lhostejnost kompetentních stane veřejně ještě známější, než jen v oblasti všech ulic kolem zastávky Jírova v horní nové Líšni…

Text a foto: Kamil Pokorný