Cizí obchodníci a živnostníci v Líšni - služby a potraviny

31. Březen 2010 - 21:43

Do Líšně jezdívali různí obchodníci a malí živnostníci, kteří nabízeli nejrůznější služby. Svým vyvoláváním a různým povykem, upozorňovali na svoji přítomnost a stali se tak nedílnou součástí zdejšího rušného života. Vzhledem k obchodní významnosti Líšně se zde během roku vystřídalo množství rozmanitých profesí, živnostníčků a prodavačů. Tento ucelený cyklus jsme pro Vás rozdělili do kapitol:

1. Služby a potraviny
2. Odívání, drobné zboží a vybavení domácností
3. Nářadí a hospodářské potřeby
4. Zábava

V tomto článku se zaměříme na oblast: SLUŽBY A POTRAVINY

Řezník – často chodíval po Líšni řezník a procházel rychlým krokem ulicemi. V jedné ruce držel „čagan“ (dřevěná hůl – opracovaná větev stromu) a v druhé provaz. Svojí přítomnost ohlašoval hlasitým voláním: „Hej, nemáte něco na prodej?“. U některých domů se zastavil, aby smlouval o ceně. „ No tak jož placněte na roko!“ smlouval řezník s hospodářem. Po domluvené ceně si plácli na důkaz uzavření obchodu a dobytče bylo řezníka. Při odchodu dával děvečce, která se o dobytče starala „vocasnýho“ (druh odměny). Na důkaz děvečka dopověděla: „ Šak jsem to jalovico dobře spravovala. Podívajó se, jak se bleščí!“

Handrlák – chodíval po Líšni a pískal na píšťalu. Občas se zastavil a poslouchal, jestli jej někdo nezavolá. Za hadry dával nějaké jehle, špendlíky, prstýnky či nějaký drobný peníz.

Hadrářka – sbírala kosti a staré hadry, za které platila malou peněžitou částku. Zboží sbírala do putny (velká dutá nádoba určená k ručnímu přenášení sypkých hmot) a následně prodávala k dalšímu zpracování.

Popelář – jezdíval s vozem a vykupoval popel, který následně prodával do mýdláren.

Cibolář – dojížděl s dvoukolovým vozem. Většinou jej táhnul s kamarádem, nebo svojí ženou. Na vozíku vezl cibuli, česnek a různá semena květin a zelenin. Svůj vozík zastavil před hospodou a pak dům do domu nabízel svoje zboží.

Hlávkaři – s příchodem podzimu se v Líšni objevili prodejci nabízející zelné hlávky, které prodávali ve velkém, nebo po kuse.

Vokurkář – rolníci od Mikulova prodávající okurky. Líšeňské hospodyně nakupovaly okurky nejen na saláty, ale i k naložení.

Tvarůžkář - přivážel v bedýnce na tragači „tavružke“ a „sérke“ (zrající sýr s charakteristickou vůní). Své zboží nabízejí ve velkém, líšeňským hospodám.

Kvasničářke – největšího zisku mívaly před svátky. Své zboží nosily v dřevěných putnách, přikryté dřevěným víkem s otvorem, který býval zakryt dřevěnou zátkou. Pivní kvasnice prodávaly po žejdlících (stará česká objemová jednotka. Uvádí se, že 1žejdlík = cca 0,5 litru) v řídkém stavu.