Co by to bylo za řeč bez Ř? To by jeden nemohl pozřít třista třicet tři řízků. Ani trochu. Anebo seřadit řepy, ředkvičky a ořechy. To by ani vůbec malinko nemohl křičet na vepře, tchoře a křečky. A co vyřezat dřevěné hříbě z břízy? Jednoduše by nemohl ani ředit řeky, řvát v Římě, opepřit kopřivy, řádit jako bouřka na střechách, střádat střepy do střevíčků, nepřezutý přijet v říjnu do Třeboně, ani pohovořit si s přáteli pekaři, kováři, malíři, lékaři, popeláři, natož s přáteli řidiči. Ale úplně hlavně by si neužil dobrodružství s bobry od Bobří řeky! Děda Bobr vzal svoje vnoučata na výlet, ať taky něco zažijou holomci a neseděj doma na zadku pořád. Zrovna tak, jak ho brával jeho vlastní děda Bobr. „Podívejte, tamhle před stanem, to chlupatý, to jsem já. Teď se spálim o ešus. No co jsem říkal. Vidíte mě? Jsem malej, tlustej, mám brejle a děsně funim. Je mi pět let a vůbec nevim, na co se v životě hodim.“ Co všechno zažil děda Bobr a jeho bobří bráchové a bobří ségry? A přišel nakonec, na co se v životě hodí? O všem vypráví pohádka pro malé i větší řepy Bobři od Bobří řeky!