O životě zdejších obyvatel se napsalo již mnoho řádků a knížek.  V tomto článku se přeneseme do oblasti městečka na konci 19.století a podíváme se na život hokynářky Marjánky.

Tato pracovitá a zbožná stařenka měla svůj krámek ve sklepě naproti již dnes neexistujícím hostinci „U modré hvězdy“.  Hostinec stával na travnatém pásu mezi parkovištěm u obchodního centra Charlie a ulicí Ondráčkovou, podél náměstí Karla IV.

Marjánka byla ochrnutá na jednu nohu a ruku, ale svůj obchod milovala a starala se o něj. Do sklepa, jehož překlenuté schodiště vyčnívalo ze země, vedly kolmé dveře. Zde měla Marjánka uloženy své zásoby. Před vstupem do krámku bylo od rána do večera vystaveno nejrůznější zboží.  Brambory, okurky, zelné hlávky, rajčata apod. Na stolečku u dveří měla dřevěnou bedýnku tzv. ,,dřevěnó škatoló“ s přihrádkami, která lákala velkým množstvím nejrůznějších sladkostí. Tato bedýnka byla opatřena skleněným víkem, aby se dovniř neprášilo. Dále na stolečku byla hromádka srstek, jahod, třešní, lískové oříšky. Vedle stolku býval hrnec s „kesnéma okurkama“ .

Sedávala na malém kameni u dveří a na noc veškeré potraviny uklízela do sklepa. Jen bedýnku s cukrovinkami brala domů, aby nenavlhla. Bylo-li škaredé počasí, vystavovaná nabídka byla omezená a Majránka sedávala nad schodištěm na malé stoličce. V zimním období měla pod stoličkou hrnek s uhlím a druhý hrnek na ohřátí rukou. Tato skromná žena neuměla psát, ale její evidence byla důmyslná a nikdy se nespletla. Kdo jí zůstal dlužen za nákup, byl označen křídou na vnitřní straně dveří vedoucí do sklepa. Marjánka používala své značky: Tečka znamenala krejcar, malé kolečko 5 krejcarů, malé kolečko s čárkou 10 krejcarů a velké kolečko označovalo 1 zlatou.

Mezi dětmi byla Marjánka velice oblíbená. Často  k ní chodily nakupovat a se zaujetím si prohlížely bedýnku s cukrovím. Říkaly jí: „Déte mně za grécar jablek, hodně velkých a červených a hodně moc“. Tato hodná stařenka dávala dětem vždy jedno jablko přídavkem.

Děti Marjánce kolem sklepa rády zametaly a ta jim na oplátku dávala nějaký pamlsek z bedýnky. Když se obchodnice vracely z města, zastavily se u hokynářky na kus řeči, aby jí pověděly co je nového ve městě. Pravidelně v neděli  zavítala  za Marjánkou na popovídanou nejedna teta.

Když Marjánka zemřela, děti dost naříkaly. Měla slavný pohřeb, jako bohaté svobodné děvče. Do rakve její tělo ustrojili jako družičku s věnečkem na hlavě. Na hřbitov jí doprovázel nespočet lidí. Marjánka měla na pohřeb ušetřené peníze a „pár zašpóruvanéch rénských“ odkázala před svou smrtí chudým příbuzným.

Zdroj:  LÍŠEŇ OBRÁZKY LIDOPISNÉ, Fr.Bartoš a C. Mašíček, V Brně 1902